Tak se jmenuje projekt, který pod vedením paní učitelky Zbořilové vypracovali žáci 6.A a 6.B školy Jitřní.
Paní učitelka přišla s dobrým nápadem na to, jak se s dětmi zamyslet nad staršími lidmi kolem nás, zejména v našich rodinách. Výsledkem toho jsou nejen zajímavé kresby, ale i myšlenky, které v souvislosti s prarodiči děti napadly. Některé jsou krásně a citlivě napsané. Posuďte sami:
„Babička je pro mě druhá maminka. Má zvláštní smysl pro humor a vždy se spolu zasmějeme. Když mám potíže, vždy je nablízku. Mám ji hodně ráda. Dědeček je trochu jako z pohádky, ale umí být i přísný. Když se začne smát, všechny rozesměje. Často vzpomíná na různé zážitky z mládí, je to velmi zajímavé.“
Adéla Stránská
„Babička pro mě hodně znamená, nedokážu si to bez ní představit. Pořídili jsme jí fenku Moly, aby se nenudila. Pejska má moc ráda a nás doufám taky.“
Petr Slavíček
„Život starého člověka a podzim jsou si podobní. Podzim může být sychravý a smutný, ale může být i hezký a barevný. Je to dlouhé období, kdy se toho dá ještě mnoho stihnout. Lidé by si měli vážit svého života a být rádi, že mohou prožít tolik šťastných chvilek. Bohužel člověk není nesmrtelný a jeho život jednou skončí …“
Benjamin Dunajevský
„Babička je velmi pracovitá, učila se se mnou od první třídy. Ještě stále chodí do práce. Hodně vaří a pracuje na zahradě. Teď se stěhuje, aby k nám byla blíž. Budeme to bez ní mít těžké.“
Sebastian Hykš